Spousta z nás zůstává ve vztahu, o kterém víme, že pro nás není ten pravý. Často se trápíme, ale přesto nejsme schopny vztah opustit. V této situaci, více než kdy jindy, tápeme a hledáme to správné rozhodnutí. Co když ale víme, že ztrácíme čas s někým, s kým to nemá budoucnost? Jak z toho ven?
Na vztahu je vždy třeba pracovat, a to oboustranně. Jsou však páry, které nejsou kompatibilní, každý z dvojice chce něco jiného, má jiné představy o životě anebo si z různých důvodů prostě nesedí. Vědí, že chtějí něco jiného, nejsou ve vztahu dlouhodobě spokojeni, ale stejně neodejdou…
Důvody bývají ve většině případů obdobné. V první řadě je strach. Strach ze samoty, strach, že si nenajdeš lepšího, strach z toho, co řeknou ostatní nebo strach ze změny. V druhé řadě to bývají praktické záležitosti. Jak je dobře známo, tak ve dvou se to lépe táhne. Pro mnoho žen jsou tak důvodem finanční aspekty, společné bydlení nebo jsou dokonce u jejich partnera zaměstnány. Přišly by tak rázem pravděpodobně nejen o vztah, ale i další jistoty s tím spojené.
Strach všeobecně není dobrý rádce, samozřejmě pokud se nebavíme o těch, které nás chrání před faktickou ztrátou života. Když jsme ale u vztahů, pak zůstávat s někým jen ze strachu, že si nenajdeš jiného, mi přijde jako příliš velká oběť. Abychom měly jasno. Tento článek není o motivaci opustit skvělého chlapa, který má určité nedokonalosti, nebo neskáče podle toho, jak ty pískáš a máš tak pocit, že je potřeba ho kvůli tomu vyměnit. Tento text je zaměřen na ty z vás, které vědí, že jsou v nevhodném vztahu, jen nedokážou najít sílu ke změně.
Jakmile dojde na rozhodování, zda zůstat nebo odejít, hoď na papír, kde chceš být a jaký chceš mít život za rok, dva nebo pět, jak by měl tvůj vztah vypadat a jak by ses v něm chtěla cítit. Zapadá ten, se kterým v současné době trávíš svůj čas, do tvé vize? Dejme si příklad. Mám klientky, které jsou úspěšné ženy, ve věku na vdávání a rády svůj čas tráví aktivně. Třeba i vzhledem k nedostatku volného času se spokojí s “lemrou”, který je věčně unavený a jeho největší zábava je ležet doma u televize. Čekají, že se “něco” stane a on se změní. Nezmění, naopak, začne tě to štvát ještě víc. V těchto a podobných případech, kdy vás nespojuje nic víc, než pohodlnost nebo sentiment, se opravdu zeptej sama sebe, zda je to vztah, který ti za to stojí a jestli takhle chceš žít i v budoucnu.
Odpověď bývá “nechci, ale…”. Pokud máš zájem se v životě někam posunout, vždy tam budou nějaká “ale”. Je jen na tobě, zda se spokojíš s tím málem, kvůli tomu, abys nebyla nějakou dobu sama nebo že by ses na chvíli v něčem omezila. Dost často si kvůli této pofidérní jistotě blokujeme jiný vztah. Takový, který by mohl být kompatibilní a naplňovat naše potřeby.
Jedna z věcí, které nás odvádějí od těch správných rozhodnutí, je naše vnitřní nejistota. Pro ženu, která má dostatečné sebevědomí a důvěru v život, bývají tato rozhodnutí snažší. Taková žena ví, že si spokojený vztah zaslouží a je ochotna pro něj něco riskovat nebo prozatím obětovat určitou pohodlnost nebo dočasnou samotu. Naopak, neschopnost odejít z nefunkčního vztahu poukazuje na určitou emoční závislost a nevyrovnanost. Žena pravděpodobně nedokáže být sama a zahazuje se ve vztahu, který nemá smysl. A když to ví a stejně s tím nic nedělá, co si myslíte, že se děje s její sebehodnotou? Je na sebe často naštvaná, že neumí odejít, a pomalu, ale jistě se tak sžívá s rolí oběti a čeká na vysvobození, které však většinou samo nepřichází.
Ženy, které oklešťují vlastní hranice a oceňují se příliš nízko pak mnohdy sklouznou do vztahu, který je vyloženě toxický, a který nejsou schopny opustit. Je to takové to, pokud se spokojíš s něčím horším, než si zasloužíš, můžeš skončit s něčím ještě horším, než bylo to, s čím ses už spokojila. V článku “Pozor na to, s kým chceš žít!” zjistíš, kterým chlapům se obloukem vyhnout a vzít nohy na ramena dřív, než přijdeš o poslední střípky sebevědomí.
Pokud se chceme v životě posunout, musíme pro to něco udělat a kolikrát je tím prvním krokem odstřihnutí někoho, kdo nepatří do našeho života nebo někoho, kdo nás dokonce trápí, využívá a vysává energii i chuť do života. V těchto případech je třeba víc než kdy jindy se “kousnout” a jít vpřed. Vstříc lepším zítřkům. Čekají i na tebe, jen se rozhodnout…
Tak jak to je?
