Možnosti trávení času v životě můžeme rozdělit do tří kategorií – práce, koníčky a partner (rodina). Pokud se bavíme o partnerském vztahu a časové investice do něj, názory jednotlivých partnerů se často velmi různí. A to nejen co se týká množství společně stráveného času, ale i jeho náplně. Jak to sladit, aby všichni byli spokojeni?
Nazírání na kvantitu i obsah volného času v páru se odvíjí samozřejmě od povahy a osobních preferencí jednotlivce, ale právě i od dalších náplní v životě – práce a koníčků. Dejme si příklad. Muž má práci, která ho naplňuje, do toho hraje squash a chodí pravidelně na hokej. Ženu to v zaměstnání tolik nebaví a koníčky nemá, případně jde občas na kafe s holkami. V tomto případě to bude samozřejmě žena, která inklinuje k uzurpování více partnerova času - protože se nudí. Ale muž, jakožto partner, není přece povinen nás zabavovat a okleštit jeho zájmy kvůli nám. Naopak!
Každodennost způsobuje stereotyp, stereotyp nudu a ta pak zánik touhy. Některé slepice nutí partnera k opuštění jeho koníčků stylem „kdybys mě měl rád, tak by ses tentokrát na fotbal vykašlal a byl radši se mnou“ nebo „hm na kamarády máš vždycky času dost, ale když si chci povídat, tak jsi unavený“. Donucení partnera, aby přestal pěstovat svá hobby vede k několika destrukcím. Nejdřív se nám sice může líbit, že ho máme „jen pro sebe“, ale časem se nám to také okouká a on ztratí v našich očích žádostivost. Partner takto uzurpován rozhodně spokojen nebude a když bude mít možnost, tak radši pláchne – a možná i jednou pro vždy. V partnerství se proto musíme snažit o určitý balanc, kdy každý z nás má své koníčky a netrávíme veškerý čas spolu. Pak si máme co vyprávět a toužíme po sobě. Opak vede k destrukci párové vášně a pak i celého soužití.
Jsou také případy, kdy mají oba koníčků nebo práce dost, a naopak jim na sebe nezbývá čas a odcizují se. Jak říkám, vše je o nalezení rovnováhy. V tomto případě je na místě, dohodnout si dny/večery, kdy budeme mimo oba, a ty další dny se potkáme doma nebo si vymyslíme společný program. A teď co s tím - když jsme tedy spolu a partner si zaleze, kouká na televizi nebo si hraje na počítači. Hodně mužů je od přírody spíše mlčenlivých, zvlášť pokud se „vymluví“ v práci, nemají pak chuť pokračovat doma. Když tě tenkrát chtěl dostat do postele, tak se dokázal vyhecovat k neuvěřitelným verbálním výkonům, ty ale v čase ustávají. A pokud je to tento typ chlapa, na povídání moc nebude.
Znásilňovat muže k diskuzi ti ale stejně moc nepomůže, jen bude mručet jednoslovné odpovědi, což tě tak akorát vytočí do běla a povede k hádce. Na popovídání si lasice počíhá. Jsou chvíle, pravděpodobně to může být tak jednou týdně, kdy chlap dostane chuť si vyprávět. Takové příležitosti se čapni a tuto vzácnou chvilku nevyužívej ke kritice, spíš hledej příležitost k pochvalám a snaž se, ať je rozhovor příjemný. Pak se mu třeba zachce otevřít pusu častěji. Pozor na „přepálení“ celé akce! Jakmile rozhovor přejde zpět k „mručení“, už do něj nic nehusti a raději si běž číst knížku. Na vypovídání máme kamarádky, se kterými můžeme hodiny rozebírat jedno téma dokola, ale většina chlapů na to prostě není.
Doporučuji si udělat nějaký společný rituál, který oba baví a na který se těší. Třeba s mým přítelem si užíváme pravidelnou nedělní saunu, pak si společně připravíme salát a dáme sklenku vína u filmu. Jakmile má něco svůj řád, je snadnější to dodržet a neodsouvat kvůli „neodkladným“ záležitostem. Při vhodné příležitosti se s partnerem pobavte, co by mohlo být vaším společným rituálem nebo koníčkem. Každopádně to musí být něco, co pár opravdu baví a takový styl užívání volného času vede ke spokojenosti obou.
Tak jak to je?
