Pojmem „zlatokopka“ je dnes označovaná pomalu každá žena, která má finančně zajištěného partnera. Nedej bože, když je onen partner starší nebo není prvoplánově krásný. Tyto ženy jsou označovány za povrchní mrchy, kterým jde pouze o peníze. I když je pravda, že jsou mezi námi i takové, které si z lásky udělaly business… Dnešní téma je ale o těch, které takové nejsou a společnost je tímto nelichotivým označením stejně cejchuje.
Ženám od nepaměti imponovali úspěšní, schopní muži, vysoce postaveni na společenském žebříčku. Pramení to z našeho DNA - kdyby sis v pravěku nabrnkla nějakého neschopného moulu, dlouho nepřežiješ. Ženy mají přirozenou potřebu cítit se v bezpečí a zajistit sebe i svoje potomky. Stejně jako v přírodě si samice hledá nejsilnějšího samce právě z tohoto důvodu. Takového, s kterým bude mít největší šanci na úspěšné přežití a pokračování rodu. Jsme tím pádem všechny zlatokopky?
Slovem zlatokopka se totiž dnes hází na všechny strany. Snad abychom se cítily špatně za naši přirozenou potřebu vybrat si toho „nejlepšího“. Tato potřeba byla, je a vždy bude. Výběr toho nejlepšího se přesto neprovádí pouze přes vzhled nebo peněženku. K celkové spokojenosti je třeba mít kompatibilního partnera a brát ho jako celek, tudíž s charakterovými vlastnostmi, zájmy, ale i schopností uživit rodinu. K zamyšlení uvádím, že jedna z častých příčin partnerských rozkolů u nás jsou peníze, a to konkrétně jejich nedostatek.
Rozhodně ale netvrdím, že bys měla být s chlapem jenom kvůli majetku a trpět, vůbec ne. Přirozeně nám imponují úspěšní muži, ať už v jakémkoliv oboru a s tím korespondující částkou na účtu. Žádná nechceme doma „nemakačenka“, který není sto postarat se o sebe, natož rodinu. Stojím si za tím, že není potřeba z tohoto tématu dělat tabu, nebo se stydět. Peníze a moc mají velký sex-appeal, a proto i ti, kteří ho normálně moc nepobrali, můžou mít kolem sebe atraktivní ženy, které je „žerou“. Aby muž v životě uspěl, musí prokázat určité kvality, které „samička na lovu“ ucítí na první pohled, často „přes prachy“. Ale na ten druhý...? Které z vás se nestalo, že byste potkaly chlapa, který zpočátku vůbec nebyl váš typ, ale potom, co jste ho blíž poznaly, vás začal přitahovat?
Vidím dva největší tábory užívající označení „zlatokopka“. Jednou z nich jsou „slepice“, které „ty zlatokopecký mrchy“ vidí jako svoje ohrožení, případně jako odraz toho, co by chtěly, ale mít nemohou. Která z vás, kdy v několikaletém vztahu musíte obracet každou korunu si neříká, kdybych se bývala rozhodla pro podnikavého „Frantu“ odvedle, kde já mohla být… Aha!
Druhým táborem jsou mladí kluci, takoví, kteří by si na určitou slečnu třeba mysleli, ale ona je „nepochopitelně“ zadaná s někým, koho oni vzhledově neschvalují. Muži jsou v první řadě přitahováni fyzickým vzhledem, který je pro ně zejména v začátku vztahu extrémně důležitý, je pro ně pak těžké pochopit, že my ženy to můžeme mít jinak. Jsme schopny se zamilovat kvůli chování, tomu, jaký muž je a ano, jaký s ním máme život. Kdo je tedy pak povrchní?
Tak jak to je?