Od žen se očekává, že budou skvělou partnerkou i matkou, budou aktivní v kariéře nebo minimálně zastanou práci na plný úvazek, postarají se o domácnost, vyžehlené košile, budou se udržovat v kondici, zůstanou atraktivní a k tomu všemu budou příjemné a neustále pozitivní. Trochu mi to připomíná “stepfordské paničky”, ale ani ty nebyly ve finále z masa a kostí. Tak co tedy my, opravdové ženy?
Pokud se podíváme ještě do nedávné historie, tolik požadavků na ženy zdaleka nebylo. Ale jak se stalo, že se toho najednou po nás chce tolik? Budu se opakovat, ale opět zazní moje oblíbené – odpověď hledejme samy u sebe. Až s pokročilým feminismem se ženy derou do politiky a na vysoké manažerské posty, což by bylo v pořádku, kdybychom zároveň neočekávaly od mužů, že se tedy podělí a převezmou část našich povinností, které si tak nějak evolučně neseme. Muž je tvor pohodlný a nerad si věci komplikuje, navíc je z přirozenosti více dominantní a standartně vnímá jako svoje poslání zabezpečení rodiny. Chlapi se nás o honění se za kariérou neprosili, to jsme si vydobily my samy. Teď se divíme, že je nemůžeme “zlomit” k tomu, aby se s námi dělili (půl na půl) o domácí práce, což by se v případě, že žena pracuje a je v podstatě finančně nezávislá, nabízelo.
Chlapům se do toho ale nechce a upřímně si myslím, že není čemu se divit. Jakmile je partner stará škola a budu po něm chtít, aby začal po víkendech vysávat nebo jinou činnost, která mu připadá ryze ženská, bude se cítit kastrován. A to svému muži, doufám, dělat nechcete. V životě je třeba určit si priority a poznat naše reálné tužby a cíle a necítit se pod tlakem jen kvůli tomu, že je teď moderní být „super ženou”. Muži umějí vypnout a rozdělit čas na práci a rodinu. Žena si tahá práci i domů a protože je od přírody víc emotivní, neumí věci oddělit a často přenáší negativní pocity z práce i na partnera a děti. Cítí se nedoceněná, má toho moc v práci i doma a partnerský život tím dřív nebo později začne trpět. Jenže jak z toho ven?
Ženy mohou být ve vysokých funkcích stejně dobré jako muži. Najde se ale méně žen, které úspěšně dokáží skloubit práci i rodinu, než je to opačně v případě mužů. Od chlapa, který zastává významnou funkci, velké ego čekáme a to nám většinou i imponuje. Jakmile se žena díky své práci stane finančně nezávislou, neumí si často poradit s nově nabytou důležitostí a ego jí přeroste do obludných rozměrů. Typický chlap toto nese těžko. V páru je totiž místo jen pro jeden mužský element a tím byl měl být biologický muž a ne “babo-chlap”. Nemluvím o fyzickém vzezření, ale maskulinním chování žen, které tím v podstatě s partnerem bojují. Proto spíš vidíme ženy, které sice mají skvělou kariéru, ale v partnerském životě to pokulhává. Chlapi by si měli naopak svoji mužnost kultivovat a aktivně řešit chlapské záležitosti, jako třeba starosti kolem bydlení, aut, různých oprav a zařizování. Ženskost partnerky můžou podpořit i oni sami, třeba tím, že se k ní budou chovat gentlemansky, občas přinesou květinu nebo pro ní vymyslí milé překvapení.
Řešením totiž nebude vrátit se do minulosti a nutit ženy, aby svůj čas věnovaly vyšívání. Na to už se naše kultura příliš posunula, což je samozřejmě správné, jen s tím musíme umět naložit. Co bychom neměly měnit, je naše ženské já. Věřím, že žena může být úspěšnou podnikatelkou i partnerkou, pokud si zachová svoji ženskost a nesnaží se dávat svému muži sežrat, že ona vydělává stejně (nebo víc) a že by se tedy měl ujmout ženských domácích prací. Pro zachování rovnováhy bych péči o domácnost svěřila profesionálům a rozhodování o domácích záležitostech a řešení situací muži. Pořád chceme, aby nám chlapi pomáhali, tak je nechme. V tom, v čem jsou dobří a ne v tom, co jsme si usmyslely, že by měli dělat.
Jsou muži, kterým starost o domácnost nebo děti nevadí a nijak je to neponižuje, ale je stále dost takových, pro které je toto nastavení nepřijatelné a v tom případě partnera nepřesvědčujte a neměňte. Naopak se snažte si zachovat co nejvíc ženskosti. Pokud mluvíme o rovnocenném partnerství, tak si doma přece nedáváme najevo, kdo vydělává víc nebo kdo má důležitější práci. V tomto tématu jde o zachování rovnováhy mnohem víc než v jiných případech. Pevně věřím, že se jako ženy naučíme s novými možnostmi, které nám dnešní svět nabízí, souznít a využijeme je ve prospěch nejen svůj osobní, ale i celé rodiny.
Tak jak to je?