Někdy o sobě slyším, že nadržuji chlapům proti ženám. Na první pohled se to může zdát. Jenže pokud se podíváte „pod pokličku“, zjistíte, že vše, co se vám snažím předat, není o blahu pro chlapy (i když je pravda, že krásným výsledkem je blaho i pro ně). Je to o vaší duševní vyrovnanosti, pohodě a šťastných vztazích. A tam je přece zmíněné blaho společné. A tomuhle se právě říká lasičení…
Je pravda, že věřím, že žena může ve velké většině případů zásadně ovlivnit stav partnerského vztahu a také, že by to měla dělat! Ač jsem žena emancipovaná a věřím tedy v rovnocennost ve vztahu, nevidím důvod, proč takovou partnerskou rovnost získávat vynucováním nebo bojem. Jsem přesvědčená, že tradiční rozdělení rolí na úrovni muž – žena, je v pořádku a v souladu s naším nastavením „od přírody“. Proto bychom měly využívat ženské zbraně a přednosti a dopracovat se do rovnoprávného postavení samy. Nikoliv proto, že je to teď tak moderní a „správné“, ale proto, že na to máme.
Všímám si, že muži dokážou přijímat vliv svých partnerek, jen záleží na způsobu podání, který je pro ně přijatelný. Který je neponižuje a nenutí, ale udržuje zdravou rovnováhu. Dokažme, že můžeme být rovnocenné partnerky, zachovat si ženské já a nepošlapat přitom to mužské. To je největší výzvou pro všechny ženy.
Protože píšu pro ženský magazín, moje články směřují právě k ženám. Radím vám, jak ve vztahu získat to, co si přejete. Jak se stát rovnocennou partnerkou, co chlapi chtějí a jak u nich vzbudit pocit, že jsi tou nejlepší ženskou, kterou si mohli přát. Ano, některé z vás by si to představovaly tak, že bych psala o tom, že chlapi jsou šmejdi, co by se měli změnit, my jsme nejlepší na světě a oni si nás musí vážit už jenom kvůli tomu, že nás v minulosti „utlačovali“. Kdo četl alespoň nějaký můj další článek, ví, že tohoto se u mě nedočká. Je to totiž pořád dokola. Těžko se můžeš stát rovnocennou partnerkou, pokud se cítíš jako utlačované pohlaví. Protože pak máš dvě možnosti – buď si svoje postavení vydupat, nebo si ho vyžebrat. Ani jedno není hodno sebevědomé ženy.
Vím, že by si muži taky zasloužili vlastní rubriku „Jak to vidí Lasice“, aby se jako rovnocenní parťáci také mohli víc zapojit do budování harmonických vztahů. Třeba na to i někdy dojde. Uvědomění obou a záměrný společný přístup je samozřejmě nejlepší variantou k tvorbě krásných vztahů. Nebuďme na tom ale zaseklé. Samy máme obrovskou moc a sílu věci ovlivňovat i měnit a často není ani potřeba úmyslné mužské spolupráce.
Hodně zvládneme samy, uměním akce – reakce. To je nám dáno sebevědomím, výchovou, uvědoměním, seberozvojem, změnou úhlu pohledu, přijetím ženského já anebo vším dohromady. Zmíněné akce i reakce by pak měly vycházet z naší vnitřní vyrovnanosti, jiná varianta je sice také možná, ale není tolik účinná a hlavně ani dlouhodobá.
A nebojte, všechny máme svoje dny, kdy s něčím ujedeme/vyjedeme a zrovna nelasičíme. Stává se to asi všem z nás, včetně mě. Nejsme stepfordské paničky a naše hormony nebo nečekané emoce občas rozbouří i ty nejklidnější vody. Snažte se najít si vlastní rovnováhu, ve které je vám příjemně a vašemu partnerovi s vámi také. Že se občas vychýlíte, je přirozené, jen není dobré se tomu nezřízeně poddávat a utrhnout se ze řetězu, protože mám výmluvu.
Všem ženám přeji do nového roku, aby se uměly dát na první místo, pracovaly na zdravém sebevědomí a staly se takovými partnerkami, jaké chtějí být.
Tak jak to je?
