Vyhledat
  • Nikola Smekalová

Proč se muži nechtějí ženit?

Jsou chlapi, kteří se svatby bojí jako čert kříže. Pro ženy je naopak svatba často jedním z životních cílů a proto tento zásadní krok bývá u některých párů ožehavým tématem. Důvodů, kvůli kterým se někteří chlapi do manželství nehrnou, je víc. Může se ale “nikdy se neožením”, změnit na - lásko, vezmeš si mě? Toto téma je v dnešní společnosti více než aktuální. Šla jsem proto přímo za muži “na ženění”, abych si ověřila, jak to tedy je.

Byly doby, kdy si muž bez svatby v podstatě “nevrznul”. Bylo tedy nutné se oženit, aby dostal přístup k pravidelnému sexu. Dřív nestačilo koupit holce dva panáky na baru, aby si jí odvedl domů “na motýly”. Musel si jí velmi brzy vzít za ženu a vyjádřit tak ochotu se s ní dělit o svoje zdroje – na věky. Kdyby žena otěhotněla a neměla manžela, byl by to pro ní i její dítě boj o přežití a navíc by se jí pravděpodobně dostalo společenského odsouzení. Romantickým duším se pragmatický přístup příčí a budou se ptát, kde je láska. Evoluční vývoj však jasně dokazuje, že láska vzniká tam, kde jsou nějaké zdroje nebo alespoň předpoklad, že by tam mohly v budoucnu být.

Svatbu ne, ale dítě ano? Tahle varianta je celkem častým uspořádáním dnešních párů. Muže totiž stále tlačí pud, jehož cílem je šířit dál svoje geny. Pro zplození potomka mají tudíž motivaci. Děti jsou rodina a hlavně vlastní krev. Za to manželka je v podstatě cizí člověk s nejistým průběhem chování v budoucnosti. Ženské tloustnou, slepičí, snaží se muže ovládat a utrácejí prachy. Tak to vidí mnoho chlapů, kterým se pak z jejich pohledu logicky do manželství nechce. A ženy, které vědí, že se nejlepší čas na seznamovacím trhu chýlí ke konci, pak sázejí na tradiční hodnoty, lásku a slib, že se nezmění, aby urvaly chlapa do chomoutu dřív, než bude pozdě. Svatba je výhodná pro ženu, ta chce jistotu, společenský status, péči o sebe i potomky. Pro muže už méně.

Jasně, jsou tací, kteří ctí tradiční hodnoty a manželství je pro ně přirozená součást života. V dnešní generaci mužů, kteří jsou horkými kandidáty na výměnu prstýnků se ale hojně vyskytují ti, kteří svatbě říkají NE! Mají strach z obrovské zodpovědnosti, která jde ruku v ruce s utrhnutím si od pusy. Jejich známí, kteří byli oškubáni při rozvodu, jsou také velkou výstrahou. Muži se obávají okleštění svobody, přitom mají pocit, že sami nic nezískají. Mají pocit definitivy, přičemž rozmanitost partnerek je pro většinu zajímavější. Muži, o kterých mluvím, mají pocit, že svatba jim nic nedá, naopak hodně ubere. Cituji “jde o kus papíru, který tě připraví o půlku majetku!” Nejsou si jisti, zda žena, se kterou by měli být v chomoutu, je ta pravá, zda by to nebylo s jinou lepší a často o ní nejsou stoprocentně přesvědčeni ve všech směrech.

Zde se dostávám k zajímavému poznatku. Mnoho mužů mi prozradilo, že přestože jsou s partnerkou spokojeni, chtějí s ní žít a zplodit potomka, byli by v budoucnu svatbě otevřeni, pokud by byli o partnerce opravdu přesvědčeni. Tou stávající si zřejmě zatím tolik jistí nejsou, ale je možné, že časem nebo u jiné ženy, by to klaplo. Znám i případy mužů, kteří svatby uskutečnili až pro “proklepnutí” po dětech a mnohaletém vztahu. Z rozhovorů s muži mám pocit, že se samotnému manželství až tolik nebrání a dokáží si ho představit. Jen si chtějí být jisti, že je to opravdu ta správná partnerka, taková, která jim bude parťačkou, nebude je chtít měnit a budou s ní rádi trávit život “až do smrti” beze strachu o oškubání, ať už peněženky nebo vlastní osobnosti. U žen, u kterých nejsou až tolik přesvědčeni, přistupují na hru - společný život, dítě a nechávají si v podstatě alespoň pomyslná zadní vrátka.

Jak často zdůrazňuji, muži jsou racionální a pro ně z manželství v naší nynější společnosti a kultuře žádné extra rozumové důvody, proč se oženit, nenajdeme. Pokud se na věc podívám objektivně, tak muži, pokud se udržují, zrají jako víno a navíc, jestli nejsou lemplové, tak jejich zdroje v čase přibývají. Děti mohou mít také v podstatě v jakémkoliv věku. Naopak aktiva ženy v čase klesají. Ta aktiva, která zajímají muže – mládí, vzhled, sexuální apetit, hravost, plodnost. Muž, který se nechce ženit a nakonec se ožení, u toho převáží emocionální stránka nad tou racionální. Případně je do svazku dokopán.

Čím přesvědčit “neženiče” do svatby vždy záleží na tom, co je jeho demotivace. Necpi mu, proč je svatba důležitá pro tebe, ale zaměř se na to, proč on nechce a co by se muselo změnit. Pokud je to praktik, kterému se nechce lítat po úřadech, těžko ho přesvědčíš tím, že je to akt lásky. Nesmíme také zapomínat na to, že muži nám chtějí dělat radost. Chtějí vidět úsměv na naší tváři a uspokojovat – ve všech směrech. V případě, že cítí, že budeš pohodovou manželkou, je možnost, že na manželství přistoupí v případě, že k němu budeš upřímná. Chápeš, že pro něj z toho mnoho plusů neplyne, ale pár je přece o dvou spokojených lidech. A tobě by svatba udělala radost nesmírnou, byl by ochoten to udělat pro tebe? Co bude fungovat zrovna na toho tvého, je velmi individuální a těžko se takto všeobecně radí. Jsou muži, kterým je třeba dát nůž na krk, jiní zase nesnášejí jakýkoliv nátlak a naopak se šprajcnou. Co spíš bude platit na toho tvého, bys ale už měla vědět, pokud se s ním hrneš do svatby…

Můžeme se na “neženiče” zlobit? Těžko. Pravidla sexuálně-vztahové hry určují ženy. Tyto pravidla jsme ale v rámci extrémně feministického uvažování rozvolnily natolik, že se opět můžeme zlobit jedině samy na sebe. Muži jen logicky reagují a nemůžeme se divit, že se jim nechce do něčeho, co je pro ně vlastně nevýhodné. Stále je však hodně mužů, kteří jsou svatbě otevřeni nebo se v budoucnu manželství přece jen otevřou.

Tak jak to je?



0 zobrazení
 
  • Facebook
  • YouTube
  • Instagram

©2019 by Vztahová inženýrka. Proudly created with Wix.com