Jsou dlouhodobé páry, kde přišel rychlý rozchod na popud jednoho, přičemž druhý neměl ani páru, že se něco děje. Vše mu přišlo normální a netušil, že protějšek by mohl mít důvod k rozchodu. Přesto se tak stane a druhý nestačí zírat. Byl k signálům slepý nebo se opravdu stal obrat ze dne na den?
Do partnerského vztahu jdeme (ve většině případů) ze vzájemné zamilovanosti, která se pak ideálně přetaví v lásku. Přestože je tato láska oboustranná, každý z nás miluje jinak, co do způsobu i intenzity. Ani ty růžové brýle nesundáváme oba naráz, ale jednomu hormony pravděpodobně vyprchají dříve. Později nemusí jít v prvé řadě o hormony, ale o láskyplnou náklonost, kterou však stejně jako hormony neovlivníme silou vůle. Někdy láska prostě a jednoduše vyprchá, zjistíme, že nám partner nesedí tolik, jak jsme si zpočátku mysleli. Má to mimo jiné co dělat s partnerskou kompatibilitou (více v článku „Který je ten pravý?“).
V dlouhodobém vztahu se nespokojenost a myšlenky na rozchod vkrádají postupně. Více či méně plíživým způsobem, ale rozhodně ne ze dne na den. Mnoho z nás se o vztah hlouběji nezajímá, jen ho prostě žije. Netuší, jaké nástrahy a úskalí nás ve vztazích potkávají a jak je řešit. Do vztahu se postupně vkrádají hádky, konflikty, neporozumění a někdy to celé dojde až do fáze neustálé opozice. Přičemž pocit z celé situace může mít každý rozdílný. Co jeden vnímá jako přirozenou součást vztahu a moc ho nerozhází, je druhému nepříjemné natolik, že ve vztahu dlouhodobě trpí.
Jedním ze zásadních problémů je v tomto případě nedostatek komunikace. Ten nespokojený svoje potřeby nekomunikuje, nebo je neumí sdělit správným způsobem. Řeší si to sám v sobě, případně s někým ze svého okolí a nechá v sobě narůstat averzi vůči druhému.
Představte si, že každý v sobě máme určitý pohár, řekněme právě averze. Za každou i domnělou křivdu nebo spor, do toho poháru přibude kapka. A s každým dalším pocitem ukřivděnosti nebo nedocenění přikápne další. Pokud s tím vědomě nepracujeme a nesnažíme se tento pohár mít vyčištěný, snadno se stane, že se naplní, až úplně přeteče. A to je přesně ten okamžik, kdy se „najednou“ ten, kterému pohár přetekl, rozejde. Averze k jeho partnerovi dosáhla vrcholu a už nemůže dál. Má teď už opravdu pocit, že s partnerem nevydrží ani minutu.
Druhý naopak cítí, že rozchod byl „neprávem“, protože přece vše bylo v pořádku, a ještě před pár dny na partnerovi nic nebylo znát. Jenže to je subjektivní vnímání. Dokud nebyl pohár rozcházejícího se naplněn, ještě dokázal ve vztahu pokračovat. Jenže, když už jednou přeteče, tak už opravdu dál nemůže. A také je pro každého z nás v pořádku něco jiného, ať už na základě naší výchovy, předchozích vztahů, emočních vzorců a podobně.
Často v průběhu vztahu nejsme ochotni naslouchat přáním a požadavkům druhého. Ženy si například stěžují na nedostatek pozornosti jejich partnerů. Doma jim to říkají, ale muž to mnohdy vnímá jako standartní stěžovací kolorit a nevěnuje tomu pozornost. V ženě narůstá pocit nedostatečné lásky a ocenění, což si buď nechává pro sebe, nebo požaduje nápravu. Může dokonce i vyhrožovat. Jenže, když je ten typ ženy, která vyhrožuje každou chvíli, muž to vážně stejně nebere. Proto může mít pocit, že je všechno v normálu a nic zásadního se neděje. Ne/věnuje se jí přece celé roky stejně, tak co se z čista jasna zbláznila?
Celkem často se setkávám právě s modelem, kdy je tím katem vztahu žena. Ženy celkově více přemýšlejí o svých vztazích, porovnávají se s ostatními a probírají detaily s kamarádkami. Jejich nespokojenost houstne, ale chlap má plnou hlavu jiných věcí a drobné signály nevnímá, nebo si je nepřipouští a nechce vidět. Když žena navíc s plným pohárem averze narazí na nějakého sympaťáka, který se kvůli ní může přetrhnout, může mít také hned jasno. To se však děje na obou stranách.
V zájmu zachování kvalitního vztahu, se musíme více učit o jeho zákonitostech. Tvořit vztah harmonický, s důrazem na oboustranný respekt. Být více vědomí, naučit se, jak mít své poháry averze přiměřeně prázdné a jak komunikovat své potřeby. Vhodné je si také uvědomit rozdíl mezi zamilovaností a láskou v dlouhodobém vztahu. Riziko rozchodu „ze dne na den“ se pak rapidně snižuje.
Tak jak to je?
