Láska dělá vztahy krásné, závislost je ničí. Jenže závislost se dá lehce zaměnit za lásku. Dva “zamilovaní” nemůžou být spolu, ani bez sebe, hoří touhou po druhém, ale jsou věčně nespokojeni a tak podobně. Jak se tedy závislost projevuje a jak poznat, že se nejedná o lásku?
Neumíš bez něj žít
Jen s partnerem se cítíš dobře a trýzníš se obavami, co kdybys o něj přišla. Jakmile jste spolu, tak nacházíš štěstí, ale to pomíjí už když má jít někam bez tebe. Nelibost mu dáváš najevo výčitkami nebo spustíš slzičky.
Neustále ho kontroluješ
Stále na něj myslíš a přemýšlíš, co dělá. Když spolu zrovna nejste, potřebuješ s ním být v neustálém kontaktu. Počítáš minuty od poslední smsky a analyzuješ, kdy je online a s kým si píše. Není výjimkou, že mu lezeš do mobilu nebo ho vyslýcháš. Ideálně bys chtěla vědět itinerář celého jeho dne, včetně detailů.
Žárlíš
Ať je to kolegyně z práce, kolemjdoucí na kterou se podívá nebo známá, každá z nich pro tebe představuje problém. Nejraději bys je všechny vyhladila z povrchu zemského. To ale logicky nejde, takže máš pocit, že nezbývá než být stále ve střehu a na pozoru. Žárlivost může být v těchto případech až patologická. Je v podstatě nemožné bavit se “beztrestně” s osobou druhého pohlaví.
Tvůj partner je zodpovědný za tvoje pocity
Se závislostí se také spojuje termín podmínečná láska, kdy máš pocit, že je tvůj partner zodpovědný za to, jak se cítíš. “Kdyby se změnil a začal se chovat normálně, tak bych byla taky v pohodě.” Všechno je to jeho chyba a ty jsi ten chudák.
Nežiješ vlastní život
Protože svůj čas chceš ideálně trávit výhradně s partnerem, přicházíš o svoje přátele, koníčky i svůj volný čas. Vše podřizuješ vztahu a stáváš se tím tak na partnerovi ještě závislejší. Bez něj totiž nemáš nic.
Manipuluješ a hysterčíš
Hysterické záchvaty, hádky a vyhazování z bytu bývají ve vztahu tohoto typu častým koloritem. O tomhle běsnění zpočátku mluvíš jako o “italské domácnosti”, která tě snad i baví. Jo, jenže jak dlouho? A jak dlouho bude bavit tvého partnera?
Projevuješ se jako “slepice”
Urputnost, nátlak, majetnictví, vynucování. Nic z toho do pravé lásky nepatří. V závislých vztazích je to klasika, která ve finále vede k frustraci všech zúčastněných.
Aby to ale nebylo tak jednoduché, můžeme “závislačky” rozdělit do dvou skupin. První skupina jsou ženy, které se bezradně stahují do sebe a snaží se partnerovi všemožně zavděčit, hlavně, aby s nimi zůstal. Druhá skupina dává své pocity naopak najevo velmi znatelně. Tam bývá mnohem víc křiku i té “Itálie”.
Ženy se chtějí stát rovnocennými partnerkami, ale netuší, že pokud budou na svém protějšku emočně závislé, hrají v podstatě stále podřízenou. Podřizují svoji náladu, své city i život muži, se kterým mají vztah. Můžou sice toužit po harmonickém vztahu, ale se svojí závislostí tvoří pravý opak. Emoční závislost totiž způsobuje neustálou nerovnováhu. Chvíli se milujete, chvíli se nenávidíte a klid nenacházíte. Může se to dostat do stavu, kdy to nazývám houpačkový vztah a psala jsem o něm tady: Jak to vidí Lasice: Vztah jako na houpačce. Závislá můžeš být buď ty, tvůj partner nebo také oba společně. Tam to už nezřídka dostává jiné grády v podobě citového vydírání, vyhrožování a demonstrativních “sebevražd”.
Týká se něco z výše uvedeného i tebe? V příštím článku se dočteš, jak z toho ven.
Tak jak to je?