Lasičení je sebevědomý, laskavý, hravý a vědomý přístup, který do vztahu přináší lehkost. Tvoří příjemnou atmosféru a pomáhá stát se rovnocennou partnerkou, která je pro muže na prvním místě. Často vás zajímá, jak konkrétně na to. V prvé řadě je ale důležité ujasnit si, o co ti vlastně jde…
Nastav si správný cíl
Je potřeba se nejdřív podívat na tvojí motivaci. Lasičení totiž není opíjení rohlíkem, je to přístup, který aby dlouhodobě fungoval, musí vycházet hlavně zevnitř. Nastavení správného cíle je tedy zásadní…
Jaký je tvůj záměr?
Zmanipulování partnera, aby skákal, jak ty pískáš? Získání převahy? Nebo rovnocenný a harmonický vztah? To je totiž velký rozdíl a tvůj pravý záměr se v tvém chování dřív nebo později projeví. Navíc to není jen o tom, co říkáme, ale i o tom, jak se u toho tváříme, jakým tónem mluvíme, s jakou dynamikou a gestikulací. A pokud slova neladí s neverbálními projevy a energií, která kolem nich panuje, pak ti to partner dlouhodobě stejně nesežere.
Chceš partnera měnit nebo ho přijmout takového, jaký je?
Svým chováním a přístupem logicky ovlivníš i reakce tvého partnera. Kolikrát stačí malé změny a je velmi brzy vidět pozitivní odezva v chování druhého. Je však třeba si uvědomit, že přestože tím můžeš velmi mnoho ovlivnit, neznamená to, že ho kompletně předěláš. Prvním krokem je uvědomit si, zda ti vztah s ním za to stojí. A také, nakolik respektuješ jeho osobnost, charakter, povahu i životní styl. Toto je velmi důležité. Jakmile totiž zjistíš, že máš vlastně touhu partnera úplně “překopat”, je otázka, zda nejsi zamilovaná jen do tvé vysněné představy o něm. Pro lasičení je potřeba přijímat partnera takového, jaký je a pak ze vzájemné interakce “vykřesat” to nejlepší.
Jde ti o krátkodobý nebo dlouhodobý cíl?
Vztahy vnímám s dlouhodobou perspektivou a s důrazem na spokojenost obou v páru. Partnerský vztah je pro mě tým, kde jsme každý svůj, tím myslím, že se druhému kompletně neodevzdáváme, ale tvoříme společné “my”. Aby tým fungoval, musí se v něm oba cítit dobře. Pokud ti jde o pocit uspokojení z toho, že jsi mu to mohla “natřít”, pak je tvé chování krátkozraké. V dlouhodobé perspektivě jde o to, najít balanc a být v pohodě s tím, že jednou je po tvém a jindy zase po jeho. Čím víc si budeš trvat na maličkostech, tak tím méně se ti povede prosadit velké věci.
Uvědom si, že rovnocennost nelze dosáhnout, pokud s partnerem budeš bojovat nebo mu podlézat. Jenže pokud nemáš v pohodě sebevědomí, budeš mít pocit, že to jinak nejde. Ve vyrovnaném vztahu se nepřetahuješ o to, kdo má navrch, kdo má pravdu a kdo je v čem lepší nebo horší. Ani se před partnerem neplazíš ze strachu, že když vyjádříš svoje potřeby, tak se s tebou rozejde. Pokud se k tobě má chovat jako milující partner, nemůžeš být soupeř. Jakmile se ho snažíš něčím shodit, ponížit, dát mu sežrat nebo provokovat, bude to vnímat jako útok. A jaké má možnosti muž, když se na něj zaútočí? Jít do protiútoku, utéct, nebo nedělat nic. Dámy, mluvíme tady o mužích, která varianta si myslíte, že je nejpravděpodobnější?
Ženy, které ve vztahu “slepičí”, mají nedořešený vztah k sobě samé. Jsou v nich mimo jiné různé strachy. Mají strach z opuštění, z toho, že si partner bude myslet, že nejsou dost dobré nebo z toho, aby se znovu nezranily. I přesto, že se snaží a chtějí to jinak, vždy nakonec zabřednou v tom stejném. Některé věci totiž nejdou ovlivnit jen na vědomé úrovni, ale musí se sáhnout hlouběji a přenastavit se tam. Proto se zdráhám psát o konkrétních návodech – co, kdy a jak říkat. To by stejně reálně nepomohlo a žena by sklouzla ke svým starým vzorcům. Co pomáhá, je zmíněná změna nastavení zevnitř. Jakmile se oprostíš od svých strachů, vzorců, které ti neslouží a pochopíš, o co vlastně jde, půjde ti lasičení samo… A o tom to je.😊
